Loading...

Vatikán

Vatikán

41°54′14″ s. š., 12°27′11″ v. d.

Na tento článek je přesměrováno heslo Církevní stát. O dřívějším církevním státě pojednává článek Papežský stát.

Vatikán, plným názvem Městský stát Vatikán, je vnitrozemský suverénní městský stát, enkláva uvnitř Říma, hlavního města Itálie.

S rozlohou přibližně 49 hektarů a méně než tisíci obyvateli je to nejmenší stát na světě, pokud jde o počet obyvatel a rozlohu. Jeho území je z větší části obehnáno historickou hradbou a tvoří je hlavně zahrady, kostely a další budovy. Stát Vatikán vznikl roku 1929 na základě Lateránských smluv, které podepsali kardinál Pietro Gasparri jménem Svatého stolce a předseda vlády Benito Mussolini jménem Italského království. Smlouvy o Vatikánu hovoří jako o novém útvaru, nikoli jako o pozůstatku mnohem většího papežského státu (7561870), který dříve zahrnoval velkou část střední Itálie. Většina tohoto území byla včleněna do Italského království již v roce 1860 a poslední část, tedy město Řím, o deset let později v roce 1870.

Vatikán je stát církevní nebo duchovně monarchický, kterému vládne doživotně volený římský biskuppapež. Všichni nejvyšší státní činitelé jsou katoličtí duchovní různého národního původu. Papežové od svého návratu z Avignonského zajetí v roce 1377 sídlili převážně v Apoštolském paláci, který se nyní nachází ve Vatikánu, byť v minulosti byla typická i jiná sídla na území Říma, jako třeba Lateránský palác či Kvirinálský palác (dnes rezidence prezidenta Italské republiky).

Vatikánský městský stát je třeba odlišovat od Svatého stolce, který pochází z dob raného křesťanství a je hlavním biskupským stolcem pro 1,2 miliardy katolických věřících latinského i východního obřadu po celém světě. Městský stát Vatikán byl zřízen, aby zajistil nezávislost Svatého stolce a jeho suverenitu v mezinárodních vztazích. Dokumenty Vatikánu se vydávají v italštině, která je i komunikačním jazykem Vatikánu, kdežto oficiální dokumenty Svatého stolce jsou vydávány hlavně latinsky. Tyto dva subjekty mají dokonce i své odlišné pasy.

Vlastní území Vatikánu zahrnuje baziliku sv. Petra a Svatopetrské náměstí s Apoštolským palácem, přiléhajícími budovami a Vatikánskými zahradami. Na tomto území se nacházejí významné kulturní památky a instituce, jako je Sixtinská kaple, Vatikánská muzea nebo Vatikánská apoštolská knihovna. Dále k Vatikánu náleží i exteritoriální území se zvláštním právním postavením, mezi něž patří papežské baziliky (do roku 2008 "patriarchální") sv. Jana v Lateránu a sv. Pavla za hradbami, bazilika svatého Vavřince za hradbami, bazilika Panny Marie Sněžné a papežské letní sídlo v Castel Gandolfo.

Název

Název Vatikán pochází od pomístního jména Vaticanus Mons, označující pahorek, na kterém se moderní stát nachází. Jméno pahorku je odvozeno ze starolatinského vates (věštec) a doslova znamená Pahorek věštců. Odkazuje do dob starověkého Říma, kdy na něm stávala věštírna. Bažinatá část pod pahorkem se nazývala Campus Vaticanus (Vatikánské pole) a obě byly ještě v dobách pozdního císařství vně Aurelianových hradeb.[1]

Dějiny

Související informace naleznete také v článku Papežský stát.
Znovuvztyčování obelisku roku 1586
Neronův cirkus
Odhad podoby původní Konstantinovy baziliky, rekonstrukce z 19. století

Název Ager Vaticanus se užíval již ve starořímských časech, pro rozsáhlejší bažinatou oblast na západním břehu Tibery, ležící tehdy naproti Římu. Další název oblasti byl Ripa Veientana nebo Ripa Etrusca, nicméně obydlena nebyla a Etruskové zde nesídlili - šlo spíše o nadávku svého druhu, neboť oblast byla vnímána jako nezdravá, nebezpečná a zlověstná.[2] Tuto špatnou pověst zaznamenal například Tacitus v roce 69, když popisoval osud severní armády, jež dorazila do Říma, aby instalovala císaře Vitellia: „Velká část armády se utábořila v nezdravých okresech Vatikánu, což mělo za následek mnoho úmrtí mezi běžnými vojáky. Neschopnost Galů a Germánů snášet teplé počasí vedla k tomu, že dychtivě pili z místního potoka, a stali se snadnou kořistí nemoci“.

Později se začal používat pojem Vaticanus jen pro pahorek a oblast dnešního svatopetrského náměstí. Tu se jako první pokusila zkultivovat římská patricijka Agrippina starší. Nechala místo vysušit a vytvořila zde zahrady. V roce 40 její syn, císař Caligula, nechal postavit v těchto zahradách arénu pro závody vozatajů, kterou později dokončil císař Nero, podle nějž byla pak většinou nazývána Neronův cirkus.[3] Byl to Caligula, kdo dal místu jeho první památku, když nechal do Říma přivézt egyptský obelisk, dnes zvaný obvykle Vatikánský nebo Lateránský obelisk, jenž je dnes uprostřed svatopetrského náměstí. Jde o největší stojící egyptský obelisk na světě. Původně vážil přes 400 tun, ale po jeho zhroucení byl zkrácen zhruba o čtyři metry předtím než byl znovu vztyčen, takže dnes váží asi 300 tun. Vznikl okolo roku 1400 př. n. l., byl vytvořen na pokyn faraona Thutmose III. a původně zdobil Amonův chrám v Karnaku. V Římě stál nejprve v Cirku Maximu. Zhroutil se někdy v 5. století. Okolo roku 1586 ho nechal na jeho dnešním místě znovu vztyčit papež Sixtus V. Pohanský význam setřel tím, že na vrchol obelisku nechal instalovat kříž.[4] Operací papež pověřil architekta Domenica Fontanu. Po velkém požáru v Římě roku 64 oblast získala první křesťanské stopy. Stala se místem mučednictví mnoha křesťanů, kteří byli v Neronově cirku trýzněni a zabíjeni kvůli podezření, že požár způsobili. Podle starověké tradice byl právě zde ukřižován i svatý Petr, hlavou dolů. Císař Konstantin, který přestoupil na křesťanství, nechal na tomto místě postavit roku 326 baziliku sv. Petra, která byla považována za Petrovu hrobku (tato tzv. stará svatopetrská bazilika existovala do 16. století, poté byla stržena a nahrazena dnešním chrámem). Petrův hrob by se však měl nacházet v tzv. Vatikánské nekropoli, pod kryptami chrámu, tedy v místech starověkého pohřebiště, které u Vatikánského pahorku vzniklo za časů Caliguly. Pozůstatky této starověké nekropole byly sporadicky vynášeny na světlo různými papeži v průběhu staletí, systematické vykopávky nechal však nařídit až papež Pius XII. v letech 1939 až 1941. Prvním papežem, který nechal veřejně vystavit domnělé ostatky sv. Petra, se stal František roku 2013.[5]

V 5. století byl papežem Symmachem zbudován vatikánský palác, nicméně až do roku 1308, kdy se z bezpečnostních důvodů papežové odstěhovali do Avignonu, byl papežským sídlem většinou Laterán. Teprve od návratu roku 1377 je Vatikán stálým sídlem papežů, nicméně obvyklým sídlem byl Kvirinálský palác, který roku 1871 zkonfiskovala Itálie a stal se pak sídlem italského krále (dnes zde sídlí prezident italské republiky).

Dnešní vatikánský stát nahradil Papežský stát (Patrimonium sancti Petri, Stati pontifici), který se zformoval v polovině 8. století na základě tzv. Pipinovy donace jako území na Apeninském poloostrově, které bylo pod přímou světskou vládou římského biskupa (papeže). Jeho územní rozsah se během století měnil. V roce 1860 byla většina území papežského státu připojena k Italskému království, město Řím až roku 1870. Papežský stát se ovšem snažil uchovat si diplomatické styky a postavení subjektu mezinárodního práva a většina států mu toto postavení nikdy neodepřela.

Od poloviny 9. století byl Vatikán začleněn do městských hradeb, které byly několikrát obnoveny v 16. a 17. století. Pahorek Vatikán a některá exteritoriální území byla navrácena pod papežskou správu smlouvami s Itálií dne 11. února 1929 – tzv. Lateránské smlouvy. Itálie toto narovnání Vatikánu nabízela již v 19. století, papežové však ještě doufali v obnovení Papežského státu, a proto na podobné dohody nechtěli dlouho přistoupit. Vztah mezi Vatikánem a Itálií byl pak ještě upraven konkordátem z roku 1984.

Geografie

Mapa Vatikánu

Části tohoto státu tvoří bazilika sv. Petra, Apoštolský palác, Sixtinská kaple a další přilehlé stavby.

Zahrady

Podrobnější informace naleznete v článku Vatikánské zahrady.

Významnou část území tvoří Vatikánské zahrady, které zaujímají 23 ha celkové rozlohy státu. Tyto prostory byly vytvářeny během období renesance a baroka. Můžeme zde najít spoustu kašen a soch. Nejvyšší bod se nachází v 60 m n. m. Zahrady jsou ohraničeny kamennou zdí.

Podnebí

Vatikán se nachází v oblasti mírného středozemního podnebí. Zimy jsou mírné, deštivé a trvají od října do zhruba poloviny května. Letní, suché a horké období trvá od druhé poloviny května do září.

Vatikánské zahrady (vlevo nádraží a vládní budova, v pozadí vysílač

Vláda

Papež František

Vatikán je volenou monarchií a zároveň jedinou absolutní monarchií v Evropě. Hlavou státu je papež (aktuálně od roku 2013 papež František). Papeže doživotně volí sbor oprávněných kardinálůkonkláve. Nelze jej odvolat, může jedině sám abdikovat.

Papež je vládcem Vatikánského státu a zároveň hlavou římskokatolické církve. Má absolutní zákonodárnou, výkonnou i soudní moc.[6] V případě uprázdněného papežského stolce (sedisvakance) přechází moc na sbor kardinálů až do doby zvolení nového papeže. Civilní správa státu Vatikán je silně provázaná se správou Svatého stolce.

Zákonodárná moc je realizována prostřednictvím papežské komise pro městský stát Vatikán („Pontificia Commissione per lo Stato della Città del Vaticano“), kterou tvoří 7 kardinálů, volených papežem na 5 let.[7][8] Od roku 2001 je předseda papežské komise zároveň předsedou vlády, kterou představuje Guvernorát Městského státu Vatikán a má tedy výkonnou moc.[7] Také zbývající dva členové vlády i představitelé jim podřízených úřadů jsou voleni papežem na dobu 5 let.

Mezinárodní politika Vatikánu podléhá mezinárodní politice Svatého stolce. Vatikán proto nemá přímé diplomatické styky s jinými státy a zahraniční vztahy řídí Svatý stolec. Rovněž exteritoriální území Vatikánu spravuje Svatý stolec.

Vzhledem k velikosti Vatikánu se všechna velvyslanectví nacházejí mimo území státu, obvykle v Římě.

Soudy a kriminalita

Vatikánský soudní systém naposledy reformoval papež František zákonem vatikánského státu č. CCCLI z března 2020.[9] Představitelem soudní moci je papež, který tuto moc vykonává prostřednictvím pověřených soudů – všechny sídlí v Palazzo del Tribunale za bazilikou svatého Petra. Vatikán představuje stát s poměrně vysokou kriminalitou (v přepočtu na obyvatele dvacetkrát vyšší než v Itálii[10]). V drtivé většině to způsobují kapsáři, kteří okrádají poutníky a turisty. Většina z nich se před soud nikdy nedostane, protože jsou obtížně odhalitelní a navíc hranice Vatikánu na náměstí sv. Petra jsou blízko a nestřežené, takže mají obvykle spolehlivou možnost utéct.

Pro případ, že jsou zločinci přistiženi, má Vatikán svého generálního prokurátora (aktuálně Nicola Picardi) a soudce (Gianluigi Marrone). Většinu jejich práce představují kauzy kapesních krádeží, ale výjimečně se objeví i jiné případy. U těch často může být problém v tom, že Vatikán nemá komplexní zákony, kauzy jsou pak řešeny často za použití mezinárodních smluv a některých velmi vágních ustanovení, které vatikánský trestní zákon obsahuje. Příkladem může být bývalý zaměstnanec Vatikánu (krátce před svým zadržením propuštěný pro trestní stíhání v Itálii), který byl přistižen při držení drog, což zákony Vatikánu neřeší. Byl odsouzen na 4 měsíce do vězení na základě mezinárodní protidrogové konvence a trestního zákona, který umožňuje udělit tento trest v případě jednání zákonem přímo nejmenovaného, pokud „ohrožuje zdraví, morálku a víru“.[11]

Vatikánská banka byla zapletena do velkých politických a finančních skandálů a byla podezřelá ze spojení s mafií.[12] Italské úřady ji vyšetřují pro podezření z praní špinavých peněz.[13]

Vatikán nemá k dispozici žádné vlastní věznice, s výjimkou několika cel pro vyšetřovací vazbu. Odsouzení jsou proto na základě Lateránské smlouvy umisťování v italských věznicích, přičemž náklady hradí Vatikán. Na žádost Vatikánu mohou být provinilci souzeni italskými soudy, pokud se skrývají na italském území.

Právní systém

Základem právního systému je Základní zákon státu Vatikán, vyhlášený papežem Janem Pavlem II. dne 26. listopadu 2000 a nahrazující původní Základní zákon (ústavu) z roku 1929.[14] Základní zákon upravuje civilní vládu Vatikánu. Vatikánský stát rovněž přijímá italské zákony, pokud nejsou v rozporu s kanonickým právem.

Švýcarská garda v tradiční uniformě

Římská kurie, která je s Vatikánským městským státem v mnoha ohledech provázaná, se řídí apoštolskou konstitucí Praedicte Evangelium z roku 2022.[15] Ta nahradila starší dokument Pastor Bonus z roku 1988.[16]

Vztahy s Itálií upravují Lateránské smlouvy z roku 1929.[17]

Bezpečnostní složky

Četnické vozidlo

Jedním ze symbolů Vatikánu je Švýcarská garda, vojenská jednotka Svatého stolce, jejíž zodpovědností je osobní bezpečí papeže a lidí pobývajících na území městského státu. Papežská švýcarská garda vznikla na základě smlouvy s katolickými kantony Švýcarské konfederace z roku 1506. Její příslušníci se vyznamenali během plenění Říma roku 1527. Všichni rekruti musí být katolického vyznání, nesezdaní muži švýcarské národnosti, kteří dokončili základní vojenskou službu ve Švýcarské armádě, mezi 19 a 30 lety, a nejméně 174 cm vysocí. Členové gardy jsou vybaveni střelnými zbraněmi, tradičně také halapartnami, a vycvičení jako bodyguardi. Současně jsou členy vatikánského fotbalového týmu.

V minulosti k ozbrojeným složkám Papežského státu patřili také Papežští zuávové, Palatini, Vznešená garda a Korsická garda. Všechny vojenské složky s výjimkou Švýcarské gardy byly v roce 1970 papežem Pavlem VI. rozpuštěny a četnictvo (Corpo della Gendarmeria) bylo přesunuto z vojenské do civilní sféry.

Corpo della Gendarmeria je četnictvo, policie a bezpečnostní jednotka Města Vatikán a jeho exteritoriálních majetků. Jejím úkolem je dohled nad veřejným pořádkem, kontrola hranic, dodržování zákonů, dopravní kontrola a kriminální vyšetřování v Městském státu Vatikán včetně zajištění bezpečnosti papeže mimo území Vatikánu. Sbor má 130 členů a je na rozdíl od Švýcarské gardy podřízen vedení Městského státu Vatikán.[18]

K bezpečnostním složkám patří též Hasičský sbor Vatikánského městského státu, který zodpovídá za ochranu lidí a majetku v případě požáru i dalších nenadálých a nepředvídatelných situací. Vatikánští hasiči zabezpečují prevenci poškození nebo zničení vzácných dokumentů a artefaktů. Zajišťují instalaci a údržbu hasičského vybavení i zabezpečovacích systémů přímo ve Vatikánu, ale i na exteritoriálních územích v Římě. Hasičský sbor také asistuje při všech příletech a odletech z heliportu ve Vatikánských zahradách a má na starosti vztyčení a bezpečný provoz dočasného komína nad Sixtinskou kaplí, kterým je pomocí kouře oznamováno zvolení nového papeže během papežského konkláve.[19]

Ekonomika

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Vatikánu.
Vatikánský bankomat s instrukcemi v latině

Ekonomika Vatikánu má unikátní nekomerční ráz. Vatikán nemá žádné produktivní hospodářství, vše potřebné se dováží. Nejsou tu žádné lesy, orná půda, pastviny ani přirozené zdroje pitné vody. Významnou částí příjmů je však turistický ruch (prodej suvenýrů i vstupné do muzeí), pronájmy nemovitostí a také dary věřících z celého světa (tzv. Petrův haléř). Nemalé jsou i výnosy z odškodnění z roku 1929, z vydávání poštovních známek, mincí, knih a katolických novin.

Oficiální měnou je od 1. ledna 2002 euro, které nahradilo vatikánskou liru. Vatikán razí díky dohodě s Evropskou unií již od roku 1999 vlastní typ euromincí,[20][21] jejich produkce je však přísně limitována. Díky tomu jsou mince, podobně jako vatikánské poštovní známky, vyhledávány sběrateli.

Vatikán má vlastní banku IOR (Istituto per le Opere di Religione) a dokonce i bankomat, pravděpodobně jediný s instrukcemi v latině.

Pobočka vatikánské pošty

Infrastruktura

Podrobnější informace naleznete v článcích Železniční doprava ve Vatikánu a Vatikánský heliport.

Přes svou nepatrnou velikost má Vatikán vlastní rozhlas, televizi, noviny, banku, poštu, lékárnu, supermarket, heliport i železnici s nádražím. Elektřinu získává Vatikán z Itálie, jen velmi malé množství se vyrábí díky solárním panelům.

Městu slouží od roku 1930 nezávislý moderní telefonní systém, spravovaný Vatikánskou telefonní službou (italsky Servizio dei Telefoni dello Stato della Città del Vaticano). Mezinárodní předvolba Vatikánu je +379, běžně se ale místo ní používají čísla s italskou předvolbou.[22]

Vatikán také disponuje vlastní internetovou doménou nejvyššího řádu.va“ a předponou Mezinárodní telekomunikační unie „HV“, která je občas využívána radioamatéry.

Historická budova Radia Vatikán v Římě z roku 1936.

Vatikánská pošta byla založena ihned po vzniku státu Vatikán v roce 1929. Poštovní služby, navazující na dlouhou historii pošty papežského státu, bývají považovány za jedny z nejlepších na světě. Ročně zpracují na 140 tun pošty a šest milionů pohlednic. Ikonické jsou žluté poštovní schránky. Vatikánské poštovní známky jsou mezi sběrateli ceněné a oblíbené.[23]

Radio Vatikán (italsky Radio Vaticana) od roku 1929 vysílá na krátkých, středních i velmi krátkých vlnách a na internetu. Přináší informace z Vatikánu a katolického světa i podrobné reportáže o činnosti papeže a o jeho cestách. Televizní vysílání připravuje od roku 1983 Vatikánské televizní centrum, přičemž části programu souběžně vysílají i jiné italské nebo katolické televizní kanály, například Telepace či RAI (pod značkou Rai Vaticano). Rozhlas, televize a další média, včetně deníku L'Osservatore Romano byla v roce 2015 převedena do správy Dikasteria pro komunikaci, které je později sloučilo pod hlavičkou internetového portálu Vatican News.[24]

Noviny i oficiální dokumenty tiskne Vatikánská tiskárna (italsky Tipografia vaticana),[25] která produkuje také různé umělecké publikace, vydávané Vatikánským nakladatelstvím (italsky Libreria editrice vaticana).[26]

Doprava

Od roku 1929 má Vatikán vlastní malé nádraží, které však slouží hlavně k přepravě nákladů a jen zcela výjimečně k osobní dopravě. V roce 1976 nechal papež Pavel VI. ve Vatikánských zahradách vybudovat heliport, který slouží pro krátké lety vrtulníkem.

Obyvatelstvo

Vatikánský pas

Vatikán měl v roce 2019 celkem 453 obyvatel.[27] Kromě duchovních se jedná především o laické zaměstnance a jejich rodinné příslušníky. Dalších asi 2 500 zaměstnanců, kteří ve Vatikánu pracují, žije v Římě a okolí.

Vatikánské občanství mělo v roce 2019 celkem 618 osob, z nichž však jen 246 žilo přímo ve Vatikánu – jedná se především o kardinály a hodnostáře papežských grémií, ale také o členy Švýcarské gardy, kterých je ve Vatikánu zhruba 100 (104 k 1. únoru 2019).[27] Více než polovina vatikánských občanů žije v jiných zemích, především jako diplomaté (nunciové).

Všichni občané i obyvatelé Vatikánu musí být římskokatolického vyznání.

Vatikánské občanství je udělováno na základě jmenování do funkce a vztahuje se i na ostatní členy domácnosti jmenované osoby. Je ovšem obvykle omezeno na dobu výkonu funkce a poté zaniká.[28] Mezi vatikánskými občany je tak i několik málo žen. Většinou se jedná o rodinné příslušníky vybraných zaměstnanců (důstojníci švýcarské gardy, hlavní zahradník, aj.). Od počátku 21. století se však i ženy stávají přímými zaměstnankyněmi.[29] V roce 2016 byla založena organizace Donne in Vaticano, sdružující ženy ve Vatikánu.[30]

Jazyk

Vatikán nemá oficiálně stanovený žádný úřední jazyk. Na rozdíl od Svatého stolce, který využívá latinu, se k běžné komunikaci i pro úřední dokumenty používá italština. Objevují se zde však i jiné jazyky, protože obyvatelé pocházejí téměř z celého světa. Švýcarská garda dostává povely v němčině. Každý příslušník této gardy pak skládá svou přísahu v mateřském jazyce – v němčině, italštině, francouzštině či rétorománštině.

Vzdělávání

Školy pro děti a mládež ve Vatikánu neexistují. Struktura obyvatelstva nevyžaduje existenci nižších stupňů vzdělávání a současně je Vatikán příliš malý na to, aby poskytl místo velkým vzdělávacím institucím. Svatý stolec však provozuje několik desítek vzdělávacích institucí se sídlem v Římě.[31][32] Patří mezi ně:

Zdravotnictví

Vatikán nemá k dispozici žádná zařízení lékařské péče a jeho obyvatelé proto využívají ordinace a nemocnice v Itálii. Naopak vysoké návštěvnosti nejen vatikánských, ale i italských občanů se těší Vatikánská lékárna, založená roku 1874. Vyhledávaná je mimo jiné i z toho důvodu, že nabízí produkty, které jsou v Itálii často nedostupné nebo výrazně dražší.[33][34]

Kultura

Související informace naleznete také v článku Vatikánská kuchyně.
Caravaggiovo Snímání z kříže

Vatikán je domovem jedněch z nejslavnějších uměleckých památek na světě. Bazilika sv. Petra, k jejímž architektům patří Donato Bramante, Michelangelo Buonarroti, Giacomo della Porta, Carlo Maderno a Gian Lorenzo Bernini, je skvostem renesanční architektury. Sixtinská kaple je známá svými freskami, od umělců jako byli Perugino, Domenico Ghirlandaio a Sandro Botticelli. Na stropě je proslulá nástěnná malba Poslední soud od Michelangela nebo jeho Stvoření Adama.[35] K umělcům, kteří vyzdobili interiéry dalších prostor ve Vatikánu, patří i Raffael Santi a Fra Angelico. Například v severním křídle Apoštolského paláce se nachází Raffaelovy sály, z nichž nejznámějším je Síň segnatura, kde lze spatřit proslulé Raffaelovy fresky Athénská škola nebo Disputace o Svátosti oltářní.[36]

Mimořádný historický, vědecký a kulturní význam mají též Vatikánská apoštolská knihovna a sbírky Vatikánských muzeí. Vatikánská knihovna ve svých sbírkách opatruje největší sbírku rukopisů na světě (75 000) a kolem milionu knih, včetně 8500 inkunábulí, vzácných knih vytištěných ještě před vynálezem knihtisku. Byla založena v roce 1448 Mikulášem V. Nejcennější knihou, kterou má ve svých sbírkách, je Vatikánský kodex, jeden z nejstarších a nejlépe dochovaných rukopisů řecké bible. Unikátem jsou Bodmerovy papyry, jež obsahují Lukášovo a Janovo evangelium z roku 200.[37]

V 17. století byl z knihovny vyčleněn Vatikánský apoštolský archiv. Při archivu působí také škola zaměřená na archivnictví a některé pomocné historické vědy Scuola Vaticana di Paleografia, Diplomatica e Archivistica.

Unikátní filmové snímky uchovává Vatikánská filmotéka.[38]

Vatikánská muzea jsou jedním z největších komplexů uměleckých sbírek na světě. Založil je papež Julius II. Unikátní je sbírka antických soch, která obsahuje skvosty jako jsou Láokoón a jeho synové, Augustus z Prima Porty nebo Apollón Belvederský. Součástí je pinakotéka, kde lze spatřit například Raffaelovo Korunování Panny Marie, nedokončený obraz Svatý Jeroným na poušti Leonarda da Vinciho nebo Caravaggiovo Snímání z kříže. Povětšinou jde o skvosty renesančního malířství, ale v roce 1973 byla zřízena i sbírka moderního duchovního umění, kde lze nalézt obrazy Vincenta van Gogha, Paula Gauguina, Marca Chagalla, Paula Klee, Salvadora Dalího nebo Pabla Picassa.

Znak vatikánského fotbalového týmu

Součástí Vatikánských muzeí je i Etruské či Egyptské muzeum, kde je řada významných archeologických památek, například staroegyptské sarkofágy z 3. tisíciletí př. n. l.[39] V roce 1984 byl Vatikán zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.[40] Jde o jediný zápis celého státu na tento seznam. Navíc je území Vatikánu podle Haagské úmluvy z roku 1954 zvlášť chráněno jako významná kulturní památka v případě válečného konfliktu.

Sport

Ve Vatikánu funguje fotbalový klub, kriketové a atletické družstvo. Členy jsou občané a zaměstnanci Vatikánu, duchovní i laici mnoha národností. Patronát nad sportovními kluby VatikánuPapežská rada pro kulturu.[41]

Zajímavosti

Apoštolský palác (za Berniniho kolonádou)
  • Vatikán chce „do roku 2020 pokrývat z 20 procent svou energetickou potřebu z obnovitelných zdrojů“, jak vytyčila Evropská unie. Prvním krokem byla instalace solárních panelů na střechu auly Pavla VI. Dále dojde k omezení počtu automobilů, které mohou vjíždět na území Vatikánu a parkovat na něm. V budoucnu se uvažuje i o zabudování dalších solárních panelů na jiné budovy.[42]
  • Vatikán není členem OSN (jako jeden z mála států) a nepodepsal například "Všeobecnou deklaraci lidských práv" či "Konvenci o právech handicapovaných osob".
  • Vatikán není členem Evropské unie ani Evropské měnové unie, ale díky měnové unii s Itálií smí razit své originální euromince.
  • V letech 19291969 platil ve Vatikánu podle Lateránských smluv trest smrti, určený pro případné atentátníky na papeže (nikdy nebyl aplikován).

Odkazy

Reference

  1. Školní Atlas světových dějin, Kartografie n.p. Praha 1978, str. 9, mapa g
  2. PRESICCE, Claudio Parisi; PETACCO, Laura. La Spina: dall'Agro vaticano a via della Conciliazione. [s.l.]: Gangemi editore SpA international publishing 335 s. Dostupné online. ISBN 978-88-492-3320-9. (italsky) Google-Books-ID: 3wcPMQAACAAJ. 
  3. LacusCurtius • Rodolfo Lanciani — Pagan and Christian Rome — Chapter 3. penelope.uchicago.edu [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  4. MCGLONE, Brendan. The Incredible History of the Lateran Obelisk. Medium [online]. 2019-04-09 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. František ukázal ostatky svatého Petra, které střeží hrůzná kletba. iDNES.cz [online]. 2013-11-24 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  6. Organi dello Stato. www.vaticanstate.va [online]. [cit. 2022-06-05]. Dostupné online. 
  7. a b Organi potere legislativo ed esecutivo. www.vaticanstate.va [online]. [cit. 2022-06-05]. Dostupné online. 
  8. Organi di Governo. www.vaticanstate.va [online]. [cit. 2022-06-05]. Dostupné online. 
  9. Francesco stabilisce il nuovo ordinamento giudiziario per lo Stato vaticano, Vatican news 16.3.2020.
  10. Vatikán: kriminalita, kam se podíváš. Aktuálně.cz [online]. 2007-01-22 [cit. 2021-05-28]. Dostupné online. 
  11. Vatikán odsoudil svého zaměstnance. Kvůli drogám. Aktuálně.cz [online]. 2007-05-07 [cit. 2021-05-28]. Dostupné online. 
  12. Vatikánské bance ruší účet JP Morgan, nejspíš kvůli praní špinavých peněz. Novinky. 20. března 2012.
  13. Prezident vatikánské banky IOR čelí podezření z praní špinavých peněz. Český rozhlas. 21. září 2010.
  14. Motu Proprio Di nostro moto proprio che contiene la Legge Fondamentale della Città del Vaticano (7 giugno 1929) | PIO XI. www.vatican.va [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  15. Costituzione Apostolica “Praedicate evangelium” sulla Curia Romana e il suo servizio alla Chiesa e al Mondo. press.vatican.va [online]. [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  16. Costituzioni Apostoliche | Giovanni Paolo II. www.vatican.va [online]. [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  17. Patti lateranensi, 11 febbraio 1929 - Segreteria di Stato, card. Pietro Gasparri. www.vatican.va [online]. [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  18. Corpo della Gendarmeria. www.vaticanstate.va [online]. [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  19. Corpo dei Vigili del Fuoco. www.vaticanstate.va [online]. [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  20. Monete e francobolli. www.vaticanstate.va [online]. [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. 
  21. EUR-Lex - l25040 - EN - EUR-Lex. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. servizio telefoni. www.vaticanstate.va [online]. [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. 
  23. Vatican Philatelic Society. vaticanstamps.org [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. 
  24. About us - Vatican News. www.vaticannews.va [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Tipografia Vaticana. www.comunicazione.va [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. (italsky) 
  26. https://www.libreriaeditricevaticana.va/it/
  27. a b Popolazione. www.vaticanstate.va [online]. [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. 
  28. Patti lateranensi, 11 febbraio 1929 - Segreteria di Stato, card. Pietro Gasparri. www.vatican.va [online]. [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. 
  29. Pope Francis 'to appoint more women to key Vatican posts'. www.telegraph.co.uk [online]. [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. 
  30. Donne in Vaticano [online]. [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Congregation for Catholic Education. www.cir.va [online]. [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 
  32. Pontifical universities in Rome. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 1093656246. 
  33. CNS STORY: World's busiest pharmacy? Vatican drugstore offers cut-rate prices. webarchive.loc.gov [online]. [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. 
  34. L'OSSERVATORE ROMANO. www.vatican.va [online]. [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. 
  35. POLÁČKOVÁ, Andrea. Sixtinská kaple: Nenáviděný i obdivovaný obraz nebes. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2017-07-16 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. KRČMOVÁ, Michaela. Cesta za tajemstvím Raffaela Santiho. Plus [online]. Český rozhlas, 2020-04-11 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. 
  37. Vatikánská knihovna znovu otevřena, ukrývá literární poklady. ČT24 [online]. Česká televize, 20. 9. 2010 [cit. 2021-05-28]. Dostupné online. 
  38. https://www.comunicazione.va/en/filmoteca-vaticana.html
  39. BĚLOHUBÁ, Petra. Vatikánská muzea: nejpřepychovější prostory světa. Radynacestu.cz [online]. [cit. 2021-05-28]. Dostupné online. (cz) 
  40. Vatican City. whc.unesco.org [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. Sports. www.cultura.va [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. 
  42. Archivovaná kopie. interier.mise.cz [online]. [cit. 2010-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-11. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Search stories